Polární záře: kdy a kde ji vidět

Polární záře neboli aurora borealis patří k nejpůsobivějším přírodním jevům, které můžete na severu zažít. Někdy je jen slabým světlým pásem nad horizontem, jindy se během několika minut roztáhne přes velkou část oblohy, zesílí a začne se měnit přímo před vámi.

Vidět polární záři ale není jen otázkou štěstí. Rozhoduje tma, oblačnost, sluneční a geomagnetická aktivita, místo i správné načasování. A vysoký KP index ještě automaticky neznamená, že večer něco uvidíte.

V tomto průvodci se podíváme na to, kdy vyrazit za polární září, kde jsou nejlepší místa pro její pozorování, jak číst předpověď polární záře a co skutečně ovlivňuje šanci, že ji uvidíte. Zaměříme se na Island, severní Norsko, Svalbard (Špicberky), finské a švédské Laponsko i Grónsko – včetně oblastí, které známe z vlastních cest a expedic Deepnorth.

Co je polární záře a jak vzniká

Polární záře vzniká díky aktivitě Slunce. Sluneční vítr přináší k Zemi proud nabitých částic a působí na její magnetické pole. Při těchto procesech se uvolňuje energie, která urychluje elektrony směrem k polárním oblastem. Ve vysokých vrstvách atmosféry se pak srážejí s atomy a molekulami kyslíku a dusíku. Ty při tom vyzařují světlo – a právě to vidíme jako polární záři.

Nejčastější je zelená barva, kterou vytváří především kyslík. Aurora ale může být také červená, růžová, fialová nebo namodralá. Výsledná barva závisí mimo jiné na tom, s jakými plyny v atmosféře částice reagují a v jaké výšce polární záře vzniká.

Na severní polokouli se polární záře označuje jako aurora borealis, na jižní jako aurora australis. Nejčastěji se objevuje v oblasti takzvaného aurorálního oválu – pásu kolem zemského magnetického pólu, jehož velikost a poloha se mění podle geomagnetické aktivity. Při silnější aktivitě se tento pás může rozšířit dál na jih, takže je polární záře viditelná i v oblastech, kde ji běžně nepozorujeme.

Právě proto patří Island, severní Norsko, finské a švédské Laponsko, Svalbard (Špicberky) a části Grónska mezi známé oblasti pro pozorování polární záře. Šance na její spatření se ale liší podle konkrétní polohy, aktuální aktivity a podmínek na obloze.

Kdy je nejlepší čas vidět polární záři?

Sezóna polární záře na severu Evropy trvá zhruba od konce srpna do začátku dubna, kdy se po létě (kdy například na Islandu bývá 24 hodin denně světlo) vracejí dostatečně tmavé noci. Přesné období se liší podle toho, jak daleko na sever se nacházíte. Například na Svalbardu (Špicberkách) připadá hlavní sezóna na říjen až únor. Základní pravidlo je ale jednoduché: abychom polární záři viděli, potřebujeme především dostatečnou tmu.

Aurora přitom vzniká během celého roku. V létě ji na Islandu, v severním Norsku nebo v Laponsku většinou nevidíme jednoduše proto, že prakticky nenastává úplná tma, takže polární záře není viditelná ani při zvýšené aktivitě nebo slunce vůbec nezapadá.

Neznamená to ale, že nejlepší období pro polární záři je automaticky uprostřed zimy. Prosinec a leden nabízejí nejdelší noci, ale výbornou volbou může být také září, říjen, únor nebo březen. Kolem podzimní a jarní rovnodennosti navíc statisticky častěji dochází ke zvýšené geomagnetické aktivitě.

Září a říjen

Začátek podzimu patří k velmi dobrým obdobím pro cestu za polární září. Noci už jsou dostatečně tmavé, ale zároveň ještě nemusíte počítat s podmínkami arktické zimy.

Zajímavé je především období kolem podzimní rovnodennosti v září. Září a říjen mohou nabídnout příznivou geomagnetickou aktivitu, takže rozhodně není nutné čekat až na prosinec nebo leden. Na Islandu se hlavní sezóna polární záře běžně uvádí od září do dubna, první možnosti pozorování se ale objevují už na konci srpna.

Listopad až únor

Nejtemnější část roku má jednu zásadní výhodu – mnohem delší časové okno pro pozorování. Čím více hodin tmy máte k dispozici, tím více příležitostí během jedné noci vzniká.

Na dalekém severu je rozdíl ještě větší. Na Svalbardu přichází polární noc, během které může být polární záře viditelná dokonce i uprostřed dne. V severním Norsku a Laponsku jsou dny velmi krátké a tma začíná mnohem dříve než na podzim nebo na jaře.

Zvlášť zajímavá je druhá polovina února. Zima je na severu stále v plné síle, krajina bývá pokrytá sněhem a večery zůstávají dostatečně tmavé. Zároveň ale rychle přibývá denního světla, takže máte více času na výlety, poznávání krajiny a další program.

Únor tak nabízí skvělý kompromis mezi zimní krajinou, denním světlem a dlouhou tmou večer.

Březen a začátek dubna

Také březen patří k nejzajímavějším obdobím pro cestu za polární září. Noci jsou stále dostatečně tmavé a kolem jarní rovnodennosti statisticky častěji dochází ke zvýšené geomagnetické aktivitě.

Výhodou je více denního světla než v únoru. Přes den máte čas na poznávání krajiny a další aktivity, zatímco večer můžete stále vyrazit za polární září. Na některých místech pokračuje sezóna i začátkem dubna, s přibývajícím světlem se ale doba vhodná pro pozorování postupně zkracuje.

Období od druhé poloviny února do konce března považujeme za jedno z našich oblíbených pro cestování na sever – zimní podmínky stále trvají, ale dny už nejsou tak krátké jako v prosinci nebo lednu.

Jaký měsíc je tedy na polární záři nejlepší?

Jeden nejlepší měsíc neexistuje.

Pokud chcete co nejvíce hodin tmy, největší výhodu má období od listopadu do ledna. Jestli chcete polární záři spojit s cestováním, fotografováním a dostatkem denního světla, výbornou volbou může být září, říjen, druhá polovina února nebo březen.

Samotný měsíc je ale jen část celé skládačky. O tom, co nakonec během konkrétního večera uvidíte, rozhodne především oblačnost, aktuální aktivita aurory a místo, kde se právě nacházíte.

Polární záře podle měsíců: přehled sezóny

Co rozhoduje o tom, jestli polární záři opravdu uvidíte?

Předpověď ukazuje vysokou aktivitu, aplikace svítí zeleně – a přesto na obloze není nic. Jindy je aktivita označena jako nízká a objeví se krásná polární záře.

Důvod je jednoduchý: o tom, jestli polární záři skutečně uvidíte, nerozhoduje jedno číslo. Musí se sejít několik podmínek najednou. Pokud chcete zvýšit šanci na její pozorování, vyplatí se rozumět především následujícím faktorům.

1. Dostatečná tma

Bez dostatečně tmavé oblohy polární záři neuvidíte. Proto za ní na Island, do severního Norska nebo Laponska vyrážíme především od konce léta do jara.

Aurora může být aktivní i během dne nebo v létě, jen ji kvůli dennímu světlu nevidíme. Čím tmavší je obloha, tím lépe navíc vynikne i slabší polární záře.

2. Oblačnost

Z praktického hlediska je oblačnost často důležitější než vysoký KP index.

Polární záře vzniká vysoko nad běžnou oblačností. Při nízké nebo střední aktivitě může i tenčí vrstva mraků způsobit, že auroru vůbec neuvidíte.

Při silné aktivitě je situace trochu jiná. Polární záře může být někdy viditelná i přes tenčí nebo protrhanou oblačnost a její zelené světlo může mraky částečně prosvítit. Pokud je ale nad vámi souvislá hustá oblačnost, ani vysoká geomagnetická aktivita vám nepomůže.

Proto při plánování večera nesledujeme jen předpověď aurory, ale především vývoj oblačnosti a místa, kde by se mohla obloha otevřít. Na Islandu se běžně stává, že je na jednom místě zataženo a o několik desítek kilometrů dál téměř jasno.

Možnost bezpečně se přesunout za jasnější oblohou tak může být mnohem důležitější než sledovat co nejvyšší číslo v aplikaci.

3. Geomagnetická aktivita a KP index

Jedním z nejznámějších ukazatelů aktivity je KP index, který se pohybuje na stupnici od 0 do 9. Čím vyšší je jeho hodnota, tím silnější je celková geomagnetická aktivita a tím dále na jih se může rozšířit oblast, ve které je polární záře viditelná.

KP ale není předpověď ve smyslu:

KP 2 = nic neuvidím.

KP 6 = určitě uvidím polární záři.

To neplatí.

KP index je globální ukazatel geomagnetické aktivity a sám o sobě vám neřekne, jestli máte nad sebou jasno ani jak bude aurora vypadat právě tam, kde stojíte. V oblastech blízko aurorálního oválu může být krásná polární záře viditelná i při KP 1 nebo KP 2.

Proto při hledání aurory nečekáme automaticky na vysoké hodnoty KP.

4. Místo, kde se nacházíte

Velkou roli hraje vaše poloha vůči aurorálnímu oválu – oblasti kolem magnetického pólu, kde se polární záře objevuje nejčastěji.

Právě proto jsou Island, severní Norsko, švédské a finské Laponsko nebo Grónsko tak dobrými oblastmi pro její pozorování. Nacházejí se v arktických a subarktických šířkách, kde k pozorování aurory často není potřeba mimořádně silná geomagnetická bouře.

Neplatí ale automaticky, že čím severněji pojedete, tím lepší podmínky budete mít. Například Svalbard (Špicberky) leží severně od hlavní části aurorálního oválu, přesto nabízí díky polární noci mimořádně zajímavé možnosti pozorování.

Naopak čím dále na jih od běžné oblasti výskytu aurory se nacházíte, tím silnější geomagnetická aktivita je zpravidla potřeba, aby se polární záře rozšířila až k vám.

5. Světelné znečištění

Při silné aktivitě můžete polární záři vidět i z města. Pokud je ale aurora slabší, tmavá obloha výrazně pomůže.

Dobrou zprávou je, že na severu většinou není těžké najít místo s minimem světelného znečištění. Často stačí opustit větší město nebo hlavní osvětlené oblasti a najít si místo s otevřeným výhledem na oblohu.

Není tedy nutné jezdit desítky kilometrů daleko od města. Na Islandu, v severním Norsku nebo Laponsku můžete mít velmi dobré podmínky už kousek za městem.

Čím méně rušivého světla kolem sebe máte, tím snadněji rozeznáte i slabší polární záři.

6. Trpělivost

Tohle je podle nás jedna z nejčastějších chyb vůbec. Lidé se večer podívají z okna, chvíli počkají, nic nevidí – a jdou spát.

Jenže polární záře nemá přesný začátek ani konec. Může se během noci objevovat ve vlnách. Chvíli není na obloze téměř nic, potom se objeví slabý oblouk a o půl hodiny později může být situace úplně jiná. Aktivita polární záře může zesílit, zeslábnout a později se znovu vrátit.

Pokud je jasno a podmínky vypadají alespoň trochu nadějně, dejte obloze čas a kontrolujte ji průběžně během večera i noci. Nemusíte několik hodin stát venku v mrazu, ale rozhodně není dobré udělat závěr po jednom krátkém pohledu z okna.

Právě trpělivost často rozhodne o tom, jestli polární záři skutečně uvidíte. A pokud si z celé této části máte zapamatovat jediné pravidlo, pak asi toto:

Raději KP 2 pod jasnou oblohou než KP 7 pod mraky.

Jak číst předpověď polární záře

Předpověď polární záře může na první pohled působit složitě. KP index, oblačnost, aurorální ovál, Bz nebo rychlost slunečního větru – údajů je hodně, ale pro běžné pozorování nemusíte rozumět všemu.

Důležitější je vědět, v jakém pořadí se na ně dívat a co vám jednotlivé hodnoty skutečně říkají. My postupujeme od toho nejpraktičtějšího: nejprve hledáme jasnou oblohu a potom sledujeme aktuální aktivitu polární záře.

1. Začněte oblačností

První otázka není „kolik je KP?“, ale kde bude večer jasno?

Můžete mít velmi vysokou geomagnetickou aktivitu, ale pokud je nad vámi hustá oblačnost, polární záři pravděpodobně neuvidíte.

Proto je mnohem užitečnější sledovat mapu oblačnosti a její vývoj během večera než obyčejnou ikonku počasí pro konkrétní město. Na Islandu může být na jednom místě zataženo a o několik desítek kilometrů dál téměř jasno.

Oficiální předpověď Islandského meteorologického úřadu proto zobrazuje aktivitu aurory společně s mapou oblačnosti. Můžete si přepínat jednotlivé časy a sledovat, kde se očekává jasnější obloha.

2. Podívejte se na očekávanou aktivitu

Až potom přichází na řadu KP index a předpověď geomagnetické aktivity. KP index se pohybuje na stupnici od 0 do 9 a vyjadřuje celkovou geomagnetickou aktivitu v tříhodinových intervalech. Vyšší hodnoty obecně znamenají, že se oblast viditelnosti polární záře může rozšířit dál na jih.

Pokud jste ale na Islandu, v severním Norsku nebo Laponsku, nemusíte čekat na KP 5 nebo KP 6.

I KP 1 nebo KP 2 může za jasné oblohy přinést krásnou polární záři.

Důležité je také rozlišovat mezi očekávaným a naměřeným KP. Ani aktuálně uváděná hodnota vám totiž přesně neřekne, jak silná je aurora právě nad vaším místem.

Proto nízké číslo v aplikaci nemusí být důvod zůstat doma, pokud jsou ostatní podmínky příznivé.

3. Sledujte aktuální aurorální ovál

Velmi užitečné jsou mapy, které ukazují aktuálně předpovídanou polohu a intenzitu aurorálního oválu.

Aurorální ovál není pevný. Během zvýšené geomagnetické aktivity se rozšiřuje a může zasahovat dál na jih. Při klidnějších podmínkách zůstává blíže polárním oblastem.

Pro krátkodobé rozhodování je užitečná například Aurora 30 Minute Forecast od NOAA. Navzdory názvu poskytuje podle dostupných dat výhled přibližně na 30 až 90 minut.

Mapa ukazuje, kde model očekává největší aktivitu. Nejde ale o přímý živý záběr polární záře ani o záruku její viditelnosti. Za vhodných podmínek navíc můžete auroru pozorovat i z určité vzdálenosti od aktivní části oválu.

Právě proto mohou být tyto krátkodobé mapy během večera užitečnější než několikadenní výhled geomagnetické aktivity.

4. Bz: co znamená záporná hodnota?

Pokud chcete předpovědi polární záře porozumět trochu více, Bz patří mezi nejzajímavější údaje, které můžete sledovat.

Bz ukazuje severojižní orientaci magnetického pole, které s sebou přináší sluneční vítr. Pro přenos energie do zemského magnetického pole je obecně příznivější, když je Bz záporné – tedy orientované směrem na jih.

Čím déle příznivé podmínky přetrvávají, tím větší může být jejich účinek. Záporné Bz ale samo o sobě nezaručuje, že uvidíte silnou polární záři.

Není proto potřeba reagovat na každé krátké překlopení hodnoty. Mnohem užitečnější je sledovat vývoj Bz v čase, ideálně společně s rychlostí slunečního větru a dalšími údaji.

5. Rychlost slunečního větru

Dalším údajem je rychlost slunečního větru. Vyšší rychlost může přispět k silnější geomagnetické aktivitě, ale sama o sobě není zárukou polární záře.

Důležitá je také síla a orientace magnetického pole. Právě proto neexistuje jedno číslo, při jehož překročení se aurora automaticky objeví.

Data ze družic sledujících sluneční vítr poblíž bodu L1 přitom poskytují krátký předstih. Sluneční vítr odtud k Zemi obvykle dorazí přibližně za 15 až 60 minut, podle aktuální rychlosti.

To ale neznamená, že za stejnou dobu musí začít polární záře. Jde o předstih při sledování podmínek, které mohou geomagnetickou aktivitu ovlivnit.

Co tedy večer kontrolujeme my?

V praxi je náš postup jednoduchý:

1. Kde bude jasno? Nejdříve hledáme oblasti s příznivou předpovědí oblačnosti.
2. Jaká je očekávaná aktivita? Podíváme se na KP a další údaje, ale nespoléháme na jediné číslo.
3. Co ukazuje aurorální ovál? Sledujeme krátkodobou předpověď a její vývoj.
4. Co ukazují Bz a sluneční vítr? Pokud chceme situaci vyhodnotit podrobněji, kontrolujeme aktuální měření.
5. Co se děje na obloze? Pokud je tma a jasno, pravidelně se díváme ven. Ani nejlepší aplikace nenahradí pohled na skutečnou oblohu.

Polární záře se může během několika minut změnit. Předpověď nám pomáhá odhadnout podmínky, ale nedokáže přesně určit, kdy se polární záře objeví.

Rychlý přehled: co sledovat před polární září

Kde sledovat předpověď polární záře

Pokud hledáte aktuální předpověď polární záře na dnešní noc, doporučujeme kombinovat meteorologickou předpověď s některým z následujících zdrojů.

Kde vidět polární záři?

Polární záři lze při silné geomagnetické aktivitě pozorovat i poměrně daleko na jih, výjimečně například v Česku. Pokud za ní ale cestujete cíleně, nejlepší místa pro pozorování polární záře najdete v arktických a subarktických oblastech kolem aurorálního oválu, kde se objevuje mnohem častěji.

Mezi nejzajímavější destinace patří Island, severní Norsko, finské a švédské Laponsko, Svalbard (Špicberky) a Grónsko. Každá z nich ale nabízí trochu jiné podmínky. Liší se počasím, délkou tmy, možnostmi přesunu za jasnou oblohou i tím, co můžete během dne spojit s večerním pozorováním aurory.

Neexistuje proto jedno univerzálně nejlepší místo na polární záři. Někde je výhodou sušší podnebí, jinde možnost během večera přejet za jasnější oblohou a jinde je důležitou součástí zážitku samotné prostředí hluboko v Arktidě.

Kam za polární září? Srovnání nejlepších destinací

Kterou destinaci vybrat? Pokud chcete zvýšit šanci na pozorování polární záře, rozhoduje kromě polohy především počasí, počet nocí na místě a možnost reagovat na aktuální oblačnost.

V následujících částech se podíváme na jednotlivé oblasti podrobněji – kdy vyrazit za polární září, kde ji hledat a čím se jednotlivé destinace liší.

Polární záře na Islandu

Island patří mezi nejlepší místa na světě pro pozorování polární záře. Leží v aurorální zóně a během tmavé části roku lze za vhodných podmínek auroru pozorovat prakticky po celém ostrově. Hlavní sezóna trvá přibližně od září do dubna, první dostatečně tmavé noci se ale objevují už na konci srpna.

Jednou z největších výhod Islandu je, že za polární září nemusíte cestovat na jedno konkrétní místo. Pokud máte dostatečnou tmu, jasnou oblohu a vhodnou aktivitu, můžete ji vidět na jihu, západě, severu i východě země.

Mnohem důležitější než mít předem vybranou známou vyhlídku je být večer tam, kde je jasno.

Islandské počasí se může během několika hodin změnit a podmínky se často liší i mezi místy vzdálenými několik desítek kilometrů. Proto při hledání polární záře sledujeme především vývoj oblačnosti během večera. Pomáhá nám například oficiální předpověď polární záře Icelandic Met Office, která kombinuje očekávanou aktivitu s mapou oblačnosti.

Je polární záře vidět z Reykjavíku?

Ano. Polární záři lze za vhodných podmínek vidět i přímo z Reykjavíku. Pokud je aktivita dostatečná a obloha jasná, nemusíte kvůli auroře nutně opouštět hlavní město.

Městské osvětlení ale snižuje kontrast a slabší polární záře může být hůře viditelná. Proto pomůže dostat se mimo nejsilnější světla centra. Mezi známá místa pro pozorování patří například pobřeží u majáku Grótta, kde je otevřený výhled na oblohu.

Nemusíte přitom automaticky jezdit stovky kilometrů. Pokud je nad jihozápadem Islandu jasno, může stačit krátký přesun na tmavší místo. Když naopak Reykjavík a jeho okolí zakryjí mraky, vyplatí se sledovat, zda se obloha neotevře jinde.

Kde vidět polární záři na Islandu?

Na otázku, kde je nejlepší místo na polární záři na Islandu, neexistuje jedna správná odpověď. Auroru lze pozorovat napříč zemí a jednotlivé oblasti nabízejí odlišné prostředí i počasí.

Na jižním Islandu můžete večerní pozorování spojit například s okolím Víku, černými plážemi, vodopády nebo ledovcovou lagunou Jökulsárlón. Spojení polární záře s krajinou jižního pobřeží je zajímavé také pro fotografování.

Západ Islandu nabízí poloostrov Snæfellsnes, oblast Borgarfjörðuru a řadu míst s minimem světelného znečištění. Jedním z nejznámějších fotografických motivů je hora Kirkjufell, ale kvůli polární záři nemusíte vyhledávat jen slavné lokality.

Na severu Islandu stojí za pozornost především Akureyri, jezero Mývatn, Eyjafjörður a okolní oblasti. Zimní krajina, zasněžené hory, fjordy a tmavá obloha vytvářejí velmi dobré podmínky pro pozorování i fotografování aurory.

Nezapomínejme ani na východ Islandu. Okolí Egilsstaðir, jezera Lagarfljót nebo Východních fjordů nabízí mnoho míst daleko od městského osvětlení. Mimo hlavní turistickou sezónu tu navíc bývá podstatně klidněji než v nejnavštěvovanějších oblastech jihozápadu.

Při výběru místa proto vždy zohledňujte aktuální oblačnost, světelné znečištění, výhled na oblohu a bezpečnou dostupnost. To je užitečnější než pevný seznam míst, která mají být pro pozorování polární záře údajně nejlepší.

Je na polární záři lepší sever nebo jih Islandu?

Pokud vybíráte podle dlouhodobých klimatických podmínek, sever Islandu má jednu zajímavou výhodu – v mnoha oblastech je obecně sušší než jih. To platí zejména pro některé části severního vnitrozemí, včetně okolí Akureyri a Mývatnu.

Menší množství srážek ovšem automaticky neznamená více jasných nocí. I na severu může být dlouhodobě zataženo a při severním proudění sem často přicházejí sněhové přeháňky, zatímco jih ostrova může mít lepší počasí.

Přesto považujeme sever Islandu za velmi dobrou volbu pro zimní cestu za polární září. Vedle místního klimatu je jeho výhodou také minimum světelného znečištění mimo větší sídla, zasněžená krajina, fjordy a mnoho míst s otevřeným výhledem na oblohu.

Jih má zase výhodu dobré dostupnosti z Reykjavíku, širokých možností denního programu a známých přírodních lokalit kolem jižního pobřeží.

Pokud bychom vybírali delší zimní pobyt zaměřený na polární záři, oblast Akureyri a Mývatnu bychom rozhodně zařadili mezi hlavní možnosti. Pro konkrétní večer ale vždy rozhoduje aktuální počasí, nikoliv dlouhodobý klimatický průměr.

Kdy jet na Island za polární září?

Pokud je polární záře jedním z hlavních důvodů cesty, plánujte pobyt především od září do března, případně do dubna. Možnosti pozorování se však během sezóny liší.

Září a říjen nabízejí tmavé noci a zároveň dostatek denního světla pro poznávání Islandu. Kolem podzimní rovnodennosti navíc statisticky častěji dochází ke zvýšené geomagnetické aktivitě.

Prosinec a leden mají nejdelší noci. Na pozorování aurory tak máte více hodin tmy, ale výrazně méně času na denní program.

Za jednu z nejlepších kombinací považujeme druhou polovinu února a březen. Na Islandu stále převládají zimní podmínky, dny se ale rychle prodlužují. Večery přitom zůstávají dostatečně tmavé pro pozorování polární záře.

Kolik nocí na Islandu potřebujete?

Pokud je pro vás polární záře důležitá, nespoléhejte na jediný večer.

Čím více nocí na Islandu strávíte, tím větší máte šanci, že se alespoň jednou potká vhodná aktivita s jasnou oblohou. Tři nebo čtyři večery vám dávají více příležitostí než jediná noc v Reykjavíku před ranním odletem. Ani delší pobyt však auroru nezaručuje.

A ještě jedna věc je na Islandu důležitá: nesnažte se dostat za jasnou oblohou za každou cenu. Zimní vítr, námraza, sníh nebo uzavřené silnice mají vždy přednost před předpovědí polární záře.

Před večerním přesunem proto kontrolujte nejen oblačnost, ale také aktuální počasí a stav islandských silnic. Polární záře za riskantní cestu nestojí.

Polární záře v Norsku

Severní Norsko patří mezi nejlepší oblasti na světě pro pozorování polární záře. Velká část severu leží v aurorální zóně, takže zde není potřeba čekat na mimořádně silnou geomagnetickou bouři. Za jasné a tmavé oblohy se aurora může objevit i při relativně nízké aktivitě.

Nejznámější základnou je Tromsø, ale rozhodně není jedinou možností. Dobré podmínky nabízejí také Alta, Lofoty, Senja, Vesterålen nebo oblasti dál na sever a do vnitrozemí Finnmarku. Jednotlivá místa se liší počasím, krajinou i možností přesouvat se za jasnější oblohou.

Hlavní sezóna polární záře v severním Norsku trvá přibližně od září do konce března. V oblasti Tromsø mohou první pozorování začínat už na konci srpna a pokračovat do začátku dubna.

Kde vidět polární záři v Norsku?

Pokud cestujete za aurorou poprvé, Tromsø je jednou z nejpraktičtějších základen. Leží přibližně 350 kilometrů za polárním kruhem přímo v aurorální zóně, má letiště, širokou nabídku ubytování a několik různých směrů, kterými můžete večer vyrazit podle počasí.

Západně od města se rozkládá ostrov Kvaløya s otevřeným pobřežím a oblastí Sommarøy. Východním směrem leží fjordy a Lyngenské Alpy (Lyngen Alps), jižně pak další údolí a oblasti ve vnitrozemí.

Právě možnost přesouvat se mezi pobřežím a vnitrozemím je jednou z výhod Tromsø. Pokud je nad městem zataženo, nemusí to znamenat, že je stejná situace o několik desítek kilometrů dál.

Při jasné obloze lze navíc polární záři vidět i přímo v Tromsø. Pro slabší auroru jsou lepší tmavší místa mimo centrum, například okolí jezera Prestvannet. Není ale pravda, že musíte kvůli každému pozorování odjíždět daleko za město.

Tromsø, Alta nebo Lofoty?

Každá z těchto oblastí nabízí trochu jiné podmínky pro pozorování polární záře.

Tromsø je univerzální základnou díky dostupnosti, množství aktivit a možnosti večer reagovat na počasí. Během jedné cesty můžete navštívit pobřeží Kvaløyi, okolní fjordy nebo oblasti směrem k Lyngenským Alpám.

Alta leží dál na severovýchodě a bývá označována jako City of the Northern Lights – město polární záře. Nachází se u fjordu, ale její okolí má obecně sušší klima a nabízí možnost vyrazit také do vnitrozemí Finnmarku. Právě kombinace pobřežních a vnitrozemských oblastí může být při hledání jasné oblohy výhodou.

Alta má navíc s výzkumem polární záře dlouhou historii. Už v roce 1899 zde na hoře Haldde vznikla jedna z prvních stálých observatoří zaměřených na polární záři. Její vznik inicioval norský fyzik Kristian Birkeland, který zde také prováděl výzkum.

Lofoty mají jinou přednost – krajinu. Strmé horské štíty, tradiční rybářské domky, fjordy a otevřené pobřeží nabízejí skvělé možnosti pro fotografování polární záře. Sezóna zde trvá přibližně od září do března, někdy ale začíná už koncem srpna a pokračuje do dubna.

Nevýhodou Lofot může být rychle se měnící pobřežní počasí. Oblačnost tu často rozhoduje více než samotná geomagnetická aktivita.

Pokud tedy hledáte nejlepší místo na polární záři v Norsku, výběr záleží na vašich prioritách. Tromsø nabízí dostupnost a flexibilitu, Alta možnost využít sušší vnitrozemské oblasti a Lofoty kombinaci aurory s horskou a pobřežní krajinou.

Kdy jet do Norska za polární září?

Pokud je hlavním cílem aurora, počítejte především s obdobím od září do března, v některých oblastech až do začátku dubna.

Září a říjen nabízejí tmavé noci a zároveň dostatek denního světla. Krajina ještě nemusí být pod sněhem a podzimní barvy umožňují spojit pozorování polární záře s pěšími výlety a poznáváním fjordů.

Listopad až leden přinášejí nejtemnější část roku. V Tromsø trvá polární noc přibližně od 27. listopadu do 15. ledna, kdy slunce nevychází nad obzor. Neznamená to ale úplnou tmu po celý den. Kolem poledne přichází několik hodin modrého a narůžovělého šera.

Za velmi dobrou kombinaci považujeme druhou polovinu února a březen. Zimní krajina a sníh zůstávají, ale dny se rychle prodlužují. Přes den tak máte více světla na fjordy, výlety nebo další aktivity a večer stále dostatek tmy pro pozorování polární záře.

Ani v Norsku proto neexistuje jediný nejlepší měsíc. Výběr záleží především na tom, co chcete kromě aurory během cesty zažít.

Polární záře a kosatky v severním Norsku

Jednou z nejzajímavějších zimních kombinací severního Norska je polární záře společně s pozorováním kosatek a keporkaků.

V posledních letech se kosatky a keporkaci za hejny sleďů shromažďují především ve fjordech severně od Tromsø, zejména v oblasti Skjervøy a Kvænangen.

Z Tromsø sem během sezóny vyrážejí celodenní výpravy za pozorováním velryb. Některé vedou lodí přímo z Tromsø, jiné kombinují silniční dopravu do Skjervøy s následnou plavbou. Další možností je ubytovat se přímo v oblasti Skjervøy.

Hlavní sezóna bývá obvykle od začátku listopadu do konce ledna, někdy může pokračovat i na začátku února. Přesné načasování a místo výskytu se ale mohou rok od roku měnit, protože kosatky a keporkaci následují hejna sleďů. Samotné pozorování velryb proto také není možné zaručit.

Právě listopad, prosinec a leden tak mohou během jedné cesty nabídnout kosatky, keporkaky, zimní fjordy, polární noc a večerní hledání polární záře.

Pokud chcete zažít severní Norsko v zimě, je to kombinace, která stojí za zvážení. I když se aurora některý večer neukáže, můžete během dne poznat úplně jinou stránku norské Arktidy.

Polární záře na Svalbardu (Špicberkách)

Svalbard, česky často označovaný jako Špicberky, nabízí jeden z nejneobvyklejších způsobů, jak polární záři zažít. Souostroví leží hluboko v Arktidě mezi pevninským Norskem a severním pólem. Jeho největší město Longyearbyen se nachází na ostrově Spitsbergen.

V zimě tu přichází období, kdy Slunce celé týdny vůbec nevychází. Během nejtemnější části polární noci tak můžete za vhodných podmínek spatřit polární záři dokonce i uprostřed dne.

Období od 1. října do 28. února se na Svalbardu označuje jako Northern Lights Winter. Samotnou auroru ale lze při dostatečné tmě pozorovat i mimo tyto termíny, přibližně od konce září do poloviny března.

Kdy je na Svalbardu polární noc?

Období, kdy Slunce zůstává pod obzorem celý den, trvá v Longyearbyenu přibližně od 26. října do 16. února. Na začátku a na konci tohoto období se kolem poledne stále objevuje modré a pastelové šero, přestože Slunce nevychází.

Nejtemnější část přichází přibližně od 14. listopadu do 29. ledna, kdy Slunce zůstává hluboko pod obzorem a rozdíl mezi dnem a nocí je téměř neznatelný.

Právě tehdy můžete na Špicberkách za vhodných podmínek pozorovat polární záři nejen večer, ale také ráno nebo kolem poledne.

To samozřejmě neznamená, že aurora svítí nepřetržitě. Stále potřebujete vhodnou geomagnetickou aktivitu a především jasnou oblohu.

Jsou Špicberky nejlepší místo na polární záři?

Možná překvapivě ne.

Svalbard leží severně od nejaktivnější části aurorálního oválu, takže polární záře zde nemusí být automaticky silnější nebo častější než například v severním Norsku nebo Laponsku.

Předností Svalbardu je především kombinace polární záře, polární noci a prostředí vysoké Arktidy. Za hranicemi Longyearbyenu začíná otevřená arktická krajina, hory, ledovce a dlouhá zimní tma.

Pokud chcete především maximalizovat šanci na pozorování silné aurory, existují i jiné vhodné destinace. Jestli ale chcete polární záři spojit s místem, kde se během zimy zásadně mění samotný rytmus dne a noci, Svalbard nabízí úplně jiný zážitek než Island nebo pevninské Norsko.

Je polární záře vidět z Longyearbyenu?

Ano. Polární záři lze za vhodných podmínek vidět přímo z Longyearbyenu – někdy třeba při cestě na večeři nebo zpět do hotelu.

Město je malé a světelné znečištění je ve srovnání s velkými evropskými městy omezené. Při slabší auroře samozřejmě pomůže, si najít místo mimo nejsilnější osvětlení.

Tady ale přichází zásadní rozdíl oproti Islandu nebo severnímu Norsku: na Svalbardu se za jasnou oblohou jednoduše nevydáte autem kamkoli chcete.

Mimo osídlené oblasti je potřeba počítat s rizikem setkání s ledním medvědem a se zvláštními bezpečnostními pravidly. Pro běžné návštěvníky je proto nejrozumnější vyrazit mimo město v rámci organizované výpravy se zkušeným místním průvodcem.

Kdy jet na Svalbard nebo Špicberky za polární září?

Pokud je polární záře jedním z hlavních důvodů cesty, doporučujeme především období od října do února.

Říjen a začátek listopadu přinášejí rychle se prodlužující tmu. Slunce postupně přestává vycházet a během dne se objevuje modré a pastelové šero.

Od poloviny listopadu do konce ledna přichází nejhlubší polární noc. Pokud chcete zažít Špicberky v jejich nejtemnější podobě a mít možnost spatřit auroru třeba i kolem poledne, právě toto období je nejzajímavější.

Únor má zase jinou atmosféru. Denní světlo se postupně vrací v podobě stále delšího šera, zimní krajina zůstává a večery jsou nadále dostatečně tmavé pro pozorování polární záře.

Na Svalbard se proto podle nás nejezdí jen za polární září. Samotná polární noc, zvláštní světlo, zimní krajina a prostředí vysoké Arktidy jsou důležitou součástí cesty. Aurora pak může být jejím nejsilnějším momentem.

Polární záře ve Finsku (finské Laponsko)

Finské Laponsko patří mezi nejlepší oblasti v Evropě pro pozorování polární záře. Na severu Finska se aurora objevuje pravidelně a v řídce osídlené krajině není těžké najít místo s minimem světelného znečištění. V rámci Finska přitom obecně platí, že čím dál na sever se vydáte, tím častěji můžete polární záři pozorovat.

Sezóna polární záře ve Finsku trvá přibližně od konce srpna do začátku dubna. Podle Visit Finland se na severu země aurora objevuje zhruba během 200 nocí ročně. Neznamená to ale 200 nocí, kdy ji skutečně uvidíte – rozhodující je také dostatečná tma a jasná obloha.

Právě severní Laponsko má z hlediska četnosti aurory velmi dobré statistiky. V některých oblastech ji lze za tmavé a bezoblačné noci pozorovat dokonce přibližně ve třech případech ze čtyř.

Kde vidět polární záři ve finském Laponsku?

Nejznámější vstupní branou do Laponska je Rovaniemi, které leží přímo na polárním kruhu. Polární záři můžete za vhodných podmínek vidět i tady, stačí se dostat mimo nejsilnější městské osvětlení.

Pokud je ale hlavním cílem cesty právě aurora, ještě zajímavější možnosti nabízejí oblasti dál na sever.

Mezi nejznámější patří Saariselkä, Inari, Utsjoki a Kilpisjärvi. Jejich výhodou je poloha v severním Laponsku, rozsáhlé oblasti bez městského osvětlení a dobré možnosti pozorování oblohy.

Podle Finnish Meteorological Institute je pravděpodobnost výskytu polární záře během tmavé a bezoblačné noci v Kilpisjärvi přibližně 75 %. Ve středním Laponsku, například v oblastech Saariselkä, Levi a Ylläs, dosahuje zhruba 50 %.

To jsou velmi zajímavé statistiky, ale stále nejde o záruku pozorování. Pokud během pobytu převládá zatažená obloha, nemusíte auroru spatřit ani v místech, kde se jinak objevuje pravidelně.

Výhodou finského Laponska jsou zamrzlá jezera, lesy, otevřené pláně a kopce. Právě taková místa nabízejí dobrý výhled na oblohu bez rušivého osvětlení. Není potřeba hledat jednu konkrétní vyhlídku – důležitější je zvolit vhodné místo podle aktuálního počasí.

Rovaniemi, Saariselkä, Inari nebo Kilpisjärvi?

Rovaniemi je dobrou volbou pro první cestu do finského Laponska. Má letiště, širokou nabídku ubytování a zimních aktivit. Polární záři můžete hledat na tmavších místech v okolí města a přes den poznávat Laponsko.

Saariselkä leží přibližně 260 kilometrů severně od polárního kruhu. Nabízí zasněžené lesy, otevřené otevřené bezlesé kopce s výhledem na oblohu a dobré možnosti pozorování aurory mimo osvětlená střediska.

Inari leží ještě dál na severu, v oblasti rozsáhlého jezera Inari. Je zajímavé pro ty, kteří hledají klidnější prostředí, tmavou oblohu a možnost spojit polární záři s poznáváním přírody a sámské kultury.

Kilpisjärvi se nachází na severozápadě Finska u hranic s Norskem a Švédskem. Z hlediska četnosti polární záře patří mezi nejzajímavější místa v zemi. Nabízí také otevřenou krajinu, ale je odlehlejší a přesuny za příznivějším počasím mohou být náročnější.

Pokud tedy hledáte nejlepší místo na polární záři ve Finsku, Rovaniemi nabízí dostupnost a množství aktivit, Saariselkä a Inari severnější polohu a Kilpisjärvi velmi dobré statistické podmínky pro pozorování aurory.

Kdy jet do finského Laponska za polární září?

Pokud chcete polární záři spojit s poznáváním Laponska, velmi zajímavá jsou období září a října nebo února a března. Právě tato období uvádí Visit Finland jako statisticky příznivá z hlediska geomagnetické aktivity.

Září a říjen přinášejí tmavé noci, ale jezera ještě nemusí být zamrzlá. Při bezvětří se tak polární záře může odrážet na vodní hladině. Podzim je zároveň obdobím barevného listí, které Finové označují jako ruska.

Prosinec a leden nabízejí nejdelší období tmy a zimní krajinu. Na dalekém severu přichází také kaamos – polární noc, kdy Slunce po určitou dobu vůbec nevychází nad obzor. Pro pozorování aurory máte více hodin tmy, ale méně denního světla na další program.

Za jednu z nejlepších kombinací považujeme druhou polovinu února a březen. Laponsko bývá stále pokryté sněhem, ale dny se rychle prodlužují. Přes den tak máte více času na poznávání krajiny, běžky, sněžnice nebo výpravy se psím spřežením, zatímco večery zůstávají dostatečně tmavé.

Pokud cestujete do Finska především kvůli polární záři, severní Laponsko rozhodně stojí za zvážení. Kilpisjärvi, Inari nebo Saariselkä nabízejí dobré podmínky, ale ani tady není důležitá jen poloha. Rozhoduje také počasí, počet nocí a možnost najít místo s jasnou oblohou.

Polární záře ve Švédsku (švédské Laponsko)

Švédské Laponsko patří mezi nejlepší oblasti v Evropě pro pozorování polární záře. Nejznámějšími místy jsou Kiruna a Abisko, které leží daleko za polárním kruhem v oblasti aurorálního oválu. Za jasných nocí tu můžete auroru pozorovat i při relativně nízké geomagnetické aktivitě.

Hlavní sezóna polární záře ve Švédsku trvá přibližně od září do konce března. První pozorování jsou ale možná už na konci srpna a někdy pokračují až do začátku dubna. Pro cestu za aurorou je nejzajímavější sever země, zejména oblast kolem Kiruny a národního parku Abisko.

Kde vidět polární záři ve Švédsku?

Pokud se mluví o polární záři ve Švédsku, nejčastěji se zmiňují Kiruna a Abisko. Obě místa mají dobrou polohu pro pozorování aurory, ale nabízejí trochu jiné možnosti.

Kiruna je větší a dostupnější základna s letištěm, ubytováním a nabídkou zimních aktivit. Polární záři lze za vhodných podmínek vidět i v okolí města. Pro slabší auroru je lepší vyrazit mimo městské osvětlení, kde jsou rozsáhlé lesy a otevřená krajina.

Přibližně 100 kilometrů západně od Kiruny leží Abisko, jedno z nejznámějších míst pro pozorování polární záře v Evropě. Nachází se u jezera Torneträsk, v prostředí národního parku Abisko, a jeho hlavní výhodou nejsou jen dlouhé zimní noci, ale také místní klimatické podmínky.

Proč je Abisko tak známé?

Abisko je spojováno s jevem označovaným jako „Blue Hole of Abisko“. Jde o místní podmínky, díky kterým se nad oblastí může vytvořit jasnější část oblohy, zatímco v okolních horách zůstává zataženo.

Právě to je jeden z důvodů, proč má Abisko tak dobrou pověst mezi lidmi, kteří cestují za polární září. Poloha mezi horami, sušší vzduch a častější příležitosti k pozorování jasné oblohy mohou být během zimy velkou výhodou.

Neznamená to ale, že je v Abisku vždy jasno nebo že zde polární záři uvidíte každý večer. I tady záleží na aktuálním počasí a geomagnetické aktivitě.

Abisko je proto zajímavou volbou především pro ty, kteří chtějí strávit několik nocí na jednom místě a zaměřit se na samotné pozorování aurory.

Aurora Sky Station v Abisku

Jedním z nejznámějších míst pro pozorování polární záře ve Švédsku je Aurora Sky Station na hoře Nuolja, přibližně 900 metrů nad mořem.

Nahoru vede sedačková lanovka a ze stanice se otevírá výhled na jezero Torneträsk, okolní hory a krajinu národního parku Abisko. Během zimní sezóny se zde pořádají také večerní programy zaměřené na pozorování polární záře.

Před návštěvou je dobré zkontrolovat aktuální provoz a rezervaci. Lanovka může být kvůli silnému větru nebo nepříznivému počasí uzavřena.

Za polární září ale není nutné vyjíždět právě na Aurora Sky Station. Dobré podmínky pro pozorování najdete také v okolí Abiska nebo jezera Torneträsk. Při nepříznivém počasí na hoře může být dokonce rozumnější zůstat níže v národním parku.

Polární noc v Kiruně

Zima ve švédském Laponsku má ještě jednu zvláštnost. V Kiruně přichází přibližně od 11. prosince do 1. ledna polární noc, kdy Slunce vůbec nevychází nad obzor.

Neznamená to ale úplnou tmu po celý den. Kolem poledne se stále objevuje několik hodin soumraku a modrého světla, které je pro arktickou zimu typické.

Výhodou polární noci je dlouhé období tmy vhodné pro pozorování polární záře. Pokud ale chcete během cesty také poznávat krajinu nebo podnikat delší výlety, musíte počítat s velmi omezeným denním světlem.

Kdy jet do švédského Laponska za polární září?

Pokud je hlavním cílem aurora, plánujte cestu především od září do března.

Září a říjen nabízejí tmavé noci a zároveň dostatek denního světla. Krajina ještě nemusí být pod sněhem a při vhodných podmínkách můžete polární záři fotografovat také nad nezamrzlými jezery. Zajímavé je období kolem podzimní rovnodennosti, kdy statisticky častěji dochází ke zvýšené geomagnetické aktivitě.

Prosinec a leden přinášejí nejdelší období tmy, zimní krajinu a v Kiruně také polární noc. Jsou vhodné pro ty, kteří chtějí zažít hlubokou arktickou zimu, ale nevadí jim minimum denního světla.

Za velmi dobrou kombinaci považujeme druhou polovinu února a březen. Švédské Laponsko je stále pokryté sněhem, ale dny se rychle prodlužují. Přes den tak zbývá více času na poznávání krajiny a večer je stále dostatek tmy pro pozorování polární záře.

Swedish Tourist Association uvádí u oblasti Abiska jako zvlášť příznivé období přibližně od poloviny listopadu do poloviny března, auroru zde ale můžete pozorovat i mimo tyto měsíce.

Pokud tedy hledáte nejlepší místo na polární záři ve Švédsku, Kiruna je praktickou základnou s dobrou dostupností a možnostmi dalších aktivit. Abisko zase nabízí klidnější prostředí, horskou krajinu a místní podmínky, díky kterým může být šance na jasnou oblohu vyšší než v některých okolních oblastech.

Polární záře v Grónsku

Grónsko patří mezi nejzajímavější destinace pro pozorování polární záře. Rozlehlá arktická krajina, minimum světelného znečištění mimo města a dlouhé tmavé noci vytvářejí podmínky, které se od většiny evropských destinací liší.

Sezóna polární záře v Grónsku začíná podle oblasti přibližně na konci srpna, kdy se po světlém létě vracejí tmavé noci, a pokračuje až do dubna. Nejdelší období tmy přichází během zimy, ale dobré možnosti pozorování nabízí také podzim a začátek jara.

Polární záři přitom nemusíte hledat jen na úplném severu. Dobré podmínky nabízejí také oblasti kolem polárního kruhu a jižněji, například Kangerlussuaq, Sisimiut, Nuuk nebo Tasiilaq. Výběr konkrétního místa záleží nejen na poloze, ale také na počasí a možnostech cestování.

Kde vidět polární záři v Grónsku?

Jedním z nejznámějších míst pro pozorování polární záře v Grónsku je Kangerlussuaq na západě země. Nachází se hluboko ve vnitrozemí, na konci dlouhého fjordu, a má podstatně sušší klima než většina pobřežních oblastí.

Podle Visit Greenland zde bývá více než 300 jasných nocí ročně. To samozřejmě neznamená 300 nocí s viditelnou polární září, ale ukazuje to důležitou výhodu této oblasti – častější příležitosti k pozorování jasné oblohy.

Kangerlussuaq leží poblíž polárního kruhu a polární záři tu můžete pozorovat přibližně od října do dubna. Výhodou je také minimum světelného znečištění. Už krátký přesun mimo osvětlené části osady nabízí dobrý výhled na noční oblohu.

Odtud navíc vede silnice směrem ke grónskému ledovcovému štítu, což je na poměry Grónska neobvyklé. Pokud tedy hledáte destinaci zaměřenou především na pozorování aurory, Kangerlussuaq rozhodně stojí za zvážení.

Polární záře v Ilulissatu a Disko Bay

Úplně jiný zážitek nabízí Ilulissat a oblast Disko Bay na západním pobřeží Grónska.

Ilulissat leží severně od polárního kruhu a polární záři zde lze za vhodných podmínek pozorovat přibližně od září do dubna. Jedním z největších lákadel Ilulissatu jsou obrovské ledovce plující v zálivu Disko, nad kterými můžete za vhodných podmínek pozorovat polární záři.

Právě prostředí dělá z Ilulissatu jednu z nejzajímavějších možností pro cestu za polární září do Grónska. Přes den můžete poznávat ledový fjord, zimní krajinu nebo vyrazit se psím spřežením. Večer pak můžete pozorovat polární záři nad městem nebo zálivem Disko, kde na moři plují obrovské kusy ledu odlomené z ledovce.

V Ilulissatu navíc přichází polární noc, během které Slunce několik týdnů nevychází nad obzor. Vrací se přibližně 13. ledna. Ani polární noc ale neznamená nepřetržitou úplnou tmu – kolem poledne se podle období může objevovat šero.

Pokud vás kromě polární záře láká také fotografování obrovských ledových ker a poznávání arktické krajiny, Ilulissat patří mezi nejzajímavější oblasti Grónska.

Polární záře v Nuuku a Tasiilaqu

Polární záři můžete za vhodných podmínek vidět také v Nuuku, hlavním městě Grónska.

Aurora se zde během tmavé části roku objevuje i nad městem, přestože je v ulicích více umělého osvětlení než v menších osadách. Pro pozorování slabší polární záře pomůže najít tmavší místo mimo centrum. Hlavní období pro pozorování bývá přibližně od září do března.

Zajímavou alternativou je Tasiilaq ve východním Grónsku, obklopený strmými horami a fjordy. Polární záři zde můžete pozorovat od konce léta až do jara. Především březen a začátek dubna nabízejí možnost spojit stále tmavé večery se zimními výlety a delším denním světlem.

Tasiilaq se od západního Grónska liší krajinou i dostupností. Pokud chcete auroru fotografovat nad horami, fjordy a barevnými domy grónských osad, je to další oblast, která stojí za pozornost.

Kdy jet do Grónska za polární září?

Pokud je polární záře jedním z hlavních důvodů cesty, plánujte pobyt především od září do března. V některých oblastech jsou možnosti pozorování už na konci srpna a pokračují až do dubna.

Září a říjen nabízejí dostatečně tmavé noci a zároveň více denního světla na poznávání krajiny. V jižnějších oblastech Grónska můžete auroru spojit také s podzimními barvami a krajinou před příchodem zimy.

Prosinec a leden přinášejí nejdelší období tmy. V Ilulissatu a dalších oblastech severně od polárního kruhu nastává také polární noc. Na večerní pozorování máte více času, ale během dne je světla podstatně méně.

Únor a březen jsou zajímavou kombinací zimní krajiny a prodlužujících se dnů. Přes den máte více času na výlety nebo další aktivity a večer stále dostatek tmy pro pozorování polární záře.

Konkrétní termín ale vybírejte také podle toho, co chcete v Grónsku během dne zažít. Dostupnost některých výletů, plaveb nebo zimních aktivit se během roku výrazně mění.

Proč funguje hledání polární záře v Grónsku jinak?

Grónsko má oproti Islandu, Norsku nebo Laponsku jednu zásadní odlišnost: mezi jednotlivými městy nevedou silnice.

Na delší vzdálenosti se cestuje především letadlem nebo vrtulníkem, v některých oblastech a obdobích také lodí. Nemůžete proto večer jednoduše sednout do auta a přejet sto kilometrů za jasnější oblohou, jako to například lze dělat na Islandu.

Při cestě za polární září je tak ještě důležitější správně vybrat oblast a strávit na místě několik nocí.

Kangerlussuaq nabízí sušší podnebí a častěji jasnou oblohu, Ilulissat krajinu ledovcových ker, zatímco Tasiilaq je zajímavý horským prostředím východního Grónska.

Pokud se polární záře objeví nad Disko Bay, zasněženými horami nebo některou z menších grónských osad, můžete ji často sledovat s minimem okolního osvětlení. Právě spojení aurory s krajinou a odlehlostí jednotlivých míst je jedním z hlavních důvodů, proč za ní do Grónska cestovat.

V kolik hodin je nejlepší sledovat polární záři?

Polární záře nemá pevný čas, kdy začíná. Může se objevit kdykoli během dostatečně tmavé noci, pokud jsou vhodné podmínky. Statisticky ale bývají nejpříznivější hodiny kolem půlnoci, přibližně mezi 22:00 a 02:00.

Na Islandu se podle Visit Iceland polární záře nejčastěji objevuje kolem 23. hodiny, přičemž doporučené období pro pozorování je zhruba od 22:00 do 01:00.

V severním Norsku, například v oblasti Tromsø, uvádí místní turistická organizace širší časové okno od 18:00 do 02:00. Záleží ale také na ročním období – na začátku podzimu přichází dostatečná tma mnohem později než uprostřed zimy.

Tyto časy jsou pouze orientační. Polární záře se může objevit už krátce po setmění, ale také hluboko po půlnoci. Při silnější geomagnetické aktivitě mohou být dobré podmínky i mimo obvyklé večerní hodiny. Na Svalbardu je navíc během nejtemnější části polární noci možné pozorovat auroru dokonce i kolem poledne.

Pokud tedy přemýšlíte, v kolik hodin vyrazit na polární záři, berte období kolem půlnoci jako dobré vodítko, nikoli pevné pravidlo. Jestli je venku tma, jasno a aktuální předpověď vypadá příznivě, nemá smysl čekat jen na určitou hodinu.

A stejně tak není důvod pozorování automaticky ukončit po půlnoci. Aktivita polární záře se může během jediné noci několikrát změnit, takže průběžné sledování oblohy má často větší význam než snaha trefit přesný čas.

Jak poznat polární záři pouhým okem?

Silnou polární záři většinou nepřehlédnete. Na obloze vytváří oblouky, pásy, paprsky nebo světelné závěsy, které se mohou během několika sekund měnit, zesilovat a pohybovat. Nejčastěji uvidíte zelenou, objevit se ale mohou také odstíny růžové, fialové nebo červené.

Mnohem těžší je poznat slabou polární záři. Pouhým okem může vypadat jako bělavý, šedý nebo jemně nazelenalý pruh, který na první pohled snadno zaměníte za tenký mrak. Často ji prozradí až její tvar a pohyb – může vytvářet oblouk nad horizontem, postupně se měnit nebo během několika minut zesílit.

Je polární záře opravdu vidět pouhým okem?

Ano. Polární záře je při vhodných podmínkách dobře viditelná pouhým okem, ale ne vždy vypadá tak barevně jako na fotografiích.

Při slabší auroře naše oči ve tmě vnímají barvy hůře, takže ji můžeme vidět spíš jako světlý nebo šedozelený pás. Jakmile aktivita zesílí, zelená bývá zřetelnější a někdy lze pouhým okem rozeznat také další barvy nebo rychlý pohyb světla.

Pokud si nejste jistí, zda pozorujete polární záři, nebo obyčejný mrak, sledujte její tvar a změny během několika minut. Aurora může vytvářet pravidelné oblouky, pohybující se pásy nebo paprsky, které se postupně objevují a mizí.

Důležité je také dát očím čas, aby si zvykly na tmu, a pokud možno se nedívat neustále do jasného displeje telefonu.

Když si nejste jistí, pomůže telefon

Telefon nebo fotoaparát je při slabé auroře dobrým pomocníkem. Moderní snímače dokážou při delší expozici zachytit barvy a detaily, které lidské oko ve tmě rozeznává jen obtížně.

Pokud tedy nad horizontem vidíte něco, co připomíná neobvyklý mrak, zkuste použít noční režim telefonu a pořídit snímek. Jestli se na fotografii objeví zelený odstín a tvar připomínající polární záři, může vám to pomoci při jejím rozpoznání.

Samotná zelená barva na displeji ale ještě není stoprocentním důkazem. Sledujte také, zda se světlo na obloze postupně mění.

Telefon proto berte především jako pomůcku. Když polární záře zesílí a začne se pohybovat, nejzajímavější část můžete zažít přímo vlastníma očima.

Polární záře ve skutečnosti a na fotografiích

Vypadá polární záře ve skutečnosti stejně jako na fotografiích? Ne vždy. Fotoaparát nebo moderní telefon dokáže při delší expozici zachytit více světla a barev než lidské oko ve tmě. Slabá aurora proto může na fotografii vypadat sytě zeleně, zatímco pouhým okem ji ve stejnou chvíli vnímáte spíš jako bělavý nebo jemně nazelenalý pás.

Důvod je jednoduchý. Lidské oko ve tmě hůře rozlišuje barvy, zatímco fotoaparát může světlo zachycovat několik sekund. Na snímku tak vyniknou i odstíny, které jste při samotném pozorování téměř nerozeznali.

To ale rozhodně neznamená, že polární záře ve skutečnosti vypadá vždy méně působivě než na fotografiích.

Při silnější aktivitě může být zelená barva dobře viditelná pouhým okem, objevit se mohou také růžové nebo fialové odstíny a jednotlivé pásy a paprsky se začnou rychle pohybovat po obloze. Právě pohyb je něco, co statická fotografie nikdy úplně nepřenese. Během několika sekund se může změnit tvar, intenzita i velká část oblohy.

Proč bývá polární záře na fotografiích zelenější?

Největší rozdíl poznáte u slabší aurory. Fotoaparát dokáže díky delší expozici zachytit více světla, takže zelená barva a jemné detaily jsou na fotografii zřetelnější, než jak je v danou chvíli vidíte vlastníma očima.

Výslednou podobu snímku navíc ovlivňuje nastavení fotoaparátu, vyvážení bílé i následná úprava fotografií. Dvě fotografie stejné polární záře proto mohou vypadat odlišně.

Je tedy dobré přijíždět na sever s realistickým očekáváním. Ne každá polární záře bude jasně zelená a rozprostřená přes celou oblohu. Někdy začne jako nenápadný světlý oblouk a teprve později zesílí.

A když se opravdu rozjede, fotografie může zachytit její barvy lépe. Pohyb, rychlé proměny a skutečnou velikost polární záře ale naživo zažijete úplně jinak než při pohledu na snímek.

Jak fotit polární záři?

Fotografování polární záře není tak složité, jak může na první pohled vypadat. Pokud máte fotoaparát, nejdůležitější je stativ a správně nastavený čas závěrky, clona a ISO. Dnešní telefony navíc dokážou díky nočnímu režimu pořídit povedené fotografie aurory i bez pokročilých znalostí fotografování.

Jak nastavit fotoaparát na polární záři?

Nejdůležitější je stativ, protože při fotografování polární záře budete často pracovat s několikasekundovou expozicí. Ideální je širokoúhlý objektiv s nízkým clonovým číslem, například f/1.8 až f/2.8, který dokáže zachytit velkou část oblohy.

Fotoaparát přepněte do manuálního režimu (M). Jako výchozí nastavení můžete zkusit:

• Clona: f/1.8–f/2.8
• ISO: přibližně 800–3200
• Čas závěrky: přibližně 1–10 sekund

Nejde ale o univerzální hodnoty. Silná a rychle se pohybující polární záře vyžaduje kratší čas, často kolem jedné až tří sekund, aby na fotografii zůstaly zachované jednotlivé paprsky a pásy. Slabší aurora může naopak vyžadovat delší expozici, například 10–20 sekund, nebo vyšší ISO.

Pokud při rychlém pohybu aurory použijete příliš dlouhý čas, jednotlivé detaily se slijí a místo pásů a paprsků vznikne na fotografii jednolitá zelená plocha.

Důležité je také správné zaostření. Automatické ostření má ve tmě často problém, proto přepněte na manuální ostření. Najděte jasnou hvězdu nebo vzdálené světlo, zvětšete si obraz na displeji a zaostřete tak, aby byl světelný bod co nejostřejší. Ostření bývá blízko nekonečna, ale nespoléhejte na pouhé otočení objektivu nadoraz.

Pokud fotoaparát umožňuje fotografování do RAW, určitě toho využijte. Získáte větší prostor pro následnou úpravu expozice, stínů a barev. Hodí se také dvousekundová samospoušť nebo dálková spoušť, abyste při stisknutí spouště nerozhýbali fotoaparát.

Jak fotit polární záři mobilem – iPhone a Android?

Moderní iPhony i telefony s Androidem dokážou za vhodných podmínek polární záři zachytit velmi dobře. Kvalita výsledku ale závisí na konkrétním telefonu, síle aurory a nastavení fotoaparátu.

Nejjednodušší je použít noční režim. Telefon upevněte na malý stativ, případně jej položte na pevnou podložku, a během fotografování s ním nehýbejte.

Při slabší polární záři může delší expozice pomoci zachytit barvy, které pouhým okem téměř nevidíte. Pokud je ale aurora silná a rychle se pohybuje, kratší čas může přinést lepší výsledek, protože její pásy a paprsky zůstanou na snímku lépe rozeznatelné.

Pokud telefon nabízí Pro nebo manuální režim, můžete si čas závěrky, ISO a někdy také ostření upravit sami. U ostatních telefonů se vyplatí vyzkoušet dostupná nastavení nočního režimu a podle výsledné fotografie expozici upravit.

Vypněte blesk a nepoužívejte zbytečně digitální zoom. Blesk vám při fotografování polární záře nepomůže a digitální přiblížení může zhoršit kvalitu snímku.

Jak vyfotit polární záři s krajinou?

Dobrá fotografie polární záře není jen o zelené obloze. Mnohem zajímavější bývá záběr, ve kterém se objeví také hory, fjord, jezero, zasněžená krajina, rybářské domky nebo člověk.

Právě okolní prostředí dodá fotografii měřítko a ukáže, kde jste polární záři skutečně zažili. Na Islandu může být součástí záběru například jezero Mývatn nebo sopečná krajina, v severním Norsku fjord a tradiční rybářské domky, na Svalbardu zase zasněžené hory a arktická krajina.

Při fotografování v zimě myslete také na baterie. V mrazu se mohou vybíjet rychleji, proto se hodí náhradní baterie nebo powerbanka uložená v teple pod bundou.

A nakonec to nejdůležitější – občas fotoaparát nebo telefon odložte. Polární záře se může během několika sekund úplně změnit a některé její nejlepší momenty je škoda sledovat jen přes displej.

Nejčastější chyby při hledání polární záře

Polární záře je nepředvídatelná, ale řadě neúspěšných večerů se dá předejít. Nejčastější problém je jednoduchý – spoléhat se na jedno číslo, jednu aplikaci nebo jeden předem připravený plán, místo abyste reagovali na aktuální podmínky.

Nespoléhejte jen na vysoký KP index

Na Islandu, v severním Norsku nebo Laponsku nemusíte čekat na KP 5 nebo 6. V oblastech poblíž aurorálního oválu můžete krásnou polární záři vidět i při KP 1 nebo KP 2.

Nízké KP proto samo o sobě není důvod zůstat večer uvnitř. Pokud je jasno a dostatečná tma, vyplatí se oblohu pravidelně kontrolovat.

Nepodceňujte hodnotu Bz

Vysoký KP index, jasná obloha – a přesto se nad vámi skoro nic neděje. Jedním z důvodů může být také aktuální vývoj Bz.

Pokud je Bz delší dobu záporné, jsou podmínky pro přenos energie slunečního větru do zemského magnetického pole obecně příznivější. Naopak při dlouhodobě kladných hodnotách může být aktuální aktivita slabší, přestože aplikace stále ukazuje vyšší KP.

Bz se ale může rychle měnit a samotná záporná hodnota nic nezaručuje. Sledujte jeho vývoj v čase, ne jediný údaj na displeji.

Nepodceňujte oblačnost

Při slabší polární záři může i poměrně tenká vrstva mraků rozhodnout o tom, že ji vůbec neuvidíte.

Při silné aktivitě může být aurora někdy viditelná i přes tenčí nebo protrhanou oblačnost. Hustá souvislá vrstva mraků ale pozorování zpravidla znemožní.

Proto před večerním pozorováním kontrolujte mapu oblačnosti a její vývoj. I menší oblast jasné oblohy může rozhodnout o tom, zda polární záři spatříte.

Nevzdávejte večer příliš brzy

Tohle je podle nás jedna z nejčastějších chyb vůbec. Lidé se večer podívají z okna, chvíli počkají, nic nevidí – a jdou spát.

Jenže polární záře se může během noci objevovat ve vlnách. Chvíli není na obloze téměř nic, potom se objeví slabý oblouk a o půl hodiny později může být situace úplně jiná. Aktivita může zesílit, zeslábnout a později se znovu vrátit.

Pokud je jasno a podmínky vypadají alespoň trochu nadějně, kontrolujte oblohu průběžně během večera i noci. Nemusíte několik hodin stát venku v mrazu, ale rozhodně není dobré udělat závěr po jednom krátkém pohledu z okna.

Právě trpělivost může rozhodnout o tom, jestli polární záři skutečně uvidíte.

Když se zatáhne, zvažte změnu místa

Pokud se nad vámi zatáhne, nemusí mít smysl čekat několik hodin na místě, které jste si předem vybrali.

Na Islandu, v severním Norsku nebo Laponsku mohou být podmínky o několik desítek kilometrů dál úplně jiné. Pokud předpověď ukazuje jasnější oblohu v rozumné vzdálenosti a cesta je bezpečná, přesun může výrazně pomoci.

Někdy ale může být lepší počkat na místě, zejména pokud se oblačnost rychle pohybuje a očekává se vyjasnění.

Bezpečnost má vždy přednost

Silný vítr, sněžení, námraza nebo uzavřené silnice mají vždy přednost před předpovědí polární záře.

To platí zvlášť na Islandu a v arktických oblastech, kde se počasí může rychle změnit. Na Svalbardu je navíc potřeba respektovat pravidla pohybu mimo osídlené oblasti kvůli riziku setkání s ledním medvědem.

Žádná polární záře nestojí za riskantní cestu.

Vyhněte se zbytečnému světlu

Silnou auroru můžete vidět i z města, ale slabší polární záři pod pouličním osvětlením snadno přehlédnete.

Na Islandu, v severním Norsku nebo Laponsku přitom většinou není potřeba jezdit desítky kilometrů mimo město Často stačí najít tmavší a bezpečně dostupné místo s otevřeným výhledem na oblohu.

Nesledujte celý večer jen aplikaci

Předpovědi, upozornění a aktuální hodnoty Bz nebo KP jsou užitečné. Žádná aplikace ale nedokáže přesně říct, co právě uvidíte na obloze nad svým místem.

Může se stát, že telefon stále ukazuje nízkou aktivitu, zatímco se nad vámi už objevují první pásy polární záře.

Proto se nespoléhejte jen na displej. Pokud je tma a jasno, pravidelně se podívejte ven.

Lze polární záři garantovat?

Ne. Polární záři nelze na konkrétní večer zaručit. Je to přírodní jev a její pozorování závisí na kombinaci několika faktorů – především geomagnetické aktivitě, oblačnosti, dostatečné tmě a místě, kde se právě nacházíte.

Ani perfektní lokalita, vysoký KP index nebo několik nocí na severu proto nepředstavují stoprocentní jistotu.

Šanci ale můžete zvýšit. Pomáhá vybrat vhodné období, strávit na severu více nocí, sledovat aktuální předpověď a podle možností reagovat na počasí.

Právě počet nocí hraje důležitou roli. Pokud máte na pozorování polární záře jediný večer a přijde souvislá oblačnost, mnoho možností nezbývá. Při delším pobytu získáte více příležitostí, aby se jasná obloha potkala s vhodnou geomagnetickou aktivitou.

Proto dává smysl plánovat cestu tak, aby nestála pouze na polární záři. Island, severní Norsko, Laponsko nebo Svalbard (Špicberky) nabízejí zimní krajinu, fjordy, ledovce a řadu dalších zážitků, které za cestu stojí i tehdy, když se aurora některý večer neukáže.

Nejčastější otázky o polární záři (FAQ)

Je polární záře vidět každý den?

Ne. V oblastech aurorálního oválu může polární záře vznikat velmi často, ale její skutečné pozorování závisí na dostatečné tmě, oblačnosti a geomagnetické aktivitě.

Ani několik nocí na severu proto není zárukou. Delší pobyt ale zvyšuje šanci, že vhodné podmínky alespoň jednou nastanou.

Kdy je nejlepší období na polární záři?

Na severu Evropy je hlavní sezóna přibližně od září do března, podle konkrétní oblasti ale může začínat už koncem srpna a pokračovat do dubna.

Zajímavé bývá období kolem podzimní a jarní rovnodennosti, kdy statisticky častěji dochází ke zvýšené geomagnetické aktivitě. Dlouhá zima zase nabízí nejdelší období tmy.

V kolik hodin je nejlepší polární záři sledovat?

Polární záře nemá pevný čas, kdy začíná. Obecně bývají příznivé hodiny kolem půlnoci, přibližně od 22:00 do 02:00, ale aurora se může objevit i mnohem dříve nebo později.

Na Islandu bývá podle Visit Iceland nejčastější aktivita kolem 23. hodiny. Důležitější než přesný čas je ale sledovat aktuální podmínky.

Kde je nejlepší vidět polární záři?

Mezi nejznámější destinace patří Island, severní Norsko, Svalbard (Špicberky), finské a švédské Laponsko nebo Grónsko.

Neexistuje ale jediné nejlepší místo. Například Tromsø nabízí dobrou dostupnost a možnost přesunů za jasnější oblohou, Abisko příznivé místní podmínky oblačnosti a finské Laponsko rozsáhlé oblasti bez světelného znečištění.

Je polární záře vidět v létě?

Polární záře vzniká během celého roku, ale během léta ji v severských oblastech většinou neuvidíte kvůli světlým nocím a půlnočnímu slunci.

První možnosti pozorování se obvykle vracejí na konci srpna, kdy se noci začínají znovu dostatečně stmívat.

Jak dlouho polární záře trvá?

Někdy se silnější aktivita objeví jen na několik minut, jindy se polární záře opakovaně vrací během několika hodin.

Aurora může zesílit, téměř zmizet a později se znovu objevit. Proto často nestačí vyjít ven na deset minut a podle toho usoudit, že už se ten večer nic nestane.

Dá se polární záře předpovědět?

Ano, ale pouze s určitou mírou nejistoty. Předpovědi sledují geomagnetickou aktivitu, aurorální ovál, sluneční vítr nebo hodnotu Bz. Pro skutečnou viditelnost je navíc důležitá meteorologická předpověď oblačnosti.

Přesný čas a intenzitu polární záře nad konkrétním místem ale nelze spolehlivě určit. Proto se vyplatí sledovat také aktuální vývoj v reálném čase.

Potřebuji na polární záři vysoký KP index?

Ne. Na Islandu, v severním Norsku nebo Laponsku můžete polární záři pozorovat i při KP 1 nebo KP 2, pokud se nacházíte ve vhodné oblasti a máte jasnou oblohu.

KP index není spolehlivou předpovědí toho, jak silná bude aurora právě nad vámi. Sledujte také oblačnost, aktuální aurorální ovál a vývoj hodnoty Bz.

Vadí při pozorování polární záře úplněk?

Úplněk polární záři nezruší. Silná aurora může být dobře viditelná i za měsíčního svitu.

Světlo Měsíce ale zesvětluje oblohu, takže slabší polární záře může být hůře rozeznatelná. Při fotografování naopak dokáže pěkně nasvítit sníh, hory nebo okolní krajinu.

Je polární záře vidět pouhým okem?

Ano. Při silnější aktivitě můžete barvy, světelné pásy i pohyb polární záře dobře pozorovat bez jakékoli techniky.

Slabší aurora ale může pouhým okem vypadat spíš jako bělavý nebo šedozelený pás. Telefon či fotoaparát při delší expozici obvykle zachytí její barvy lépe.

Jaká barva polární záře je nejčastější?

Nejčastější je zelená, kterou vytváří kyslík ve vysokých vrstvách atmosféry. Objevit se ale mohou také červené, růžové, modré nebo fialové odstíny.

Barva závisí především na druhu plynu a výšce, ve které světlo vzniká.

Je možné polární záři slyšet?

Existují svědectví o slabém praskání, lupání nebo šustění během geomagnetické aktivity. Vědci z finské Aalto University zaznamenali zvuky, které s touto aktivitou souvisely.

Jedním z možných vysvětlení jsou elektrické výboje v nižších vrstvách atmosféry, nikoli zvuk přicházející přímo z výšek, kde aurora vzniká. Mechanismus těchto zvuků je ale stále předmětem výzkumu.

Pro většinu pozorovatelů zůstává polární záře tichým zážitkem.

Je polární záře vidět i v Česku?

Ano, ale pouze za určitých podmínek. Při silných geomagnetických bouřích může být polární záře viditelná také z České republiky, nejčastěji směrem k severnímu obzoru.

Pomáhá tmavé místo bez světelného znečištění a jasná obloha. Při mimořádně silné aktivitě může aurora zasahovat i vysoko nad obzor a být viditelná pouhým okem.

Za polární září na sever

Polární záře je jeden z těch zážitků, které nejdou přesně naplánovat. Neexistuje jeden nejlepší měsíc, jedno místo ani hodnota KP indexu, která by vám zaručila, že ji večer uvidíte.

Šanci ale můžete výrazně zvýšit. Vyberte vhodné období, dopřejte si na severu více než jednu noc, sledujte oblačnost a aktuální aktivitu a buďte připraveni reagovat podle podmínek. Někdy bude stačit vyjít večer před hotel, jindy bude potřeba popojet za jasnější oblohou a někdy nezbude než počkat na další noc.

A právě proto má smysl vyrazit do oblasti, která stojí za cestu i bez aurory. Island, severní Norsko, Svalbard (Špicberky), finské a švédské Laponsko nebo Grónsko nabízejí fjordy, ledovce, zasněžené hory, polární noc, zamrzlá jezera i otevřenou arktickou krajinu.

Polární záře pak není jediným důvodem celé cesty. Je tím momentem, který ji může udělat ještě výjimečnější.

Na sever s Deepnorth

Pořádáme zájezdy a expedice do severských oblastí, které dobře známe z vlastních cest. Cestujeme v malých skupinách a program přizpůsobujeme konkrétní destinaci i aktuálním podmínkám.

Polární záře může být jedním z nejsilnějších zážitků celé cesty, pokud to roční období a počasí dovolí. Naše expedice ale nejsou zaměřené pouze na její pozorování. Sever nabízí mnohem víc a právě proto se sem opakovaně vracíme.

Pokud vás láká poznat sever s námi, podívejte se na naše aktuální zájezdy a expedice Deepnorth.